Sei Aikido Dojo

Co tě přivedlo k aikidu?
K aikidu mě přivedlo judo, cvičil jsem u pana Lorence, který časem začal vést i aikido. Když jsem se vrátil z vojny, aikido už v tom samém dojo bylo rozjeté, a tak jsem se vydal tímto směrem.

Jak se změnil tvůj vztah ke cvičení po tom, co jsi začal učit?
Nebyl to žádný velký skok, mezitím, co jsem cvičil, jsem začal jezdit vyučovat do Příbrami a Ústí, nebylo to tak, že bych začal jen vyučovat. Učení je zajímavá zkušenost, spousta začátečníků vymyslí techniku, aniž by věděla, že je to technika, a i já sám se z toho něco ponaučím.

Vyučovat je velký závazek, nešel by jsi si někdy radši jen tak zacvičit?
O tom samozřejmě uvažuji, kdyby tu byl pokročilý učitel, tak k němu budu pravidelně chodit. Kdybych bydlel ve Francii, tak určitě neučím, tady je ale jiná situace.

Nakolik spojuješ svoji roli učitele s ambicemi?
Nespojuji. Z hlediska aikida jsou pro mě důležití ti, co chodí na moje ranní tréninky, u nich vidím, jestli to někam jde.

Promítá se aikido do tvého všedního života?
Ovlivňuje mě to ve všem, je to provázané, například i způsob, jakým řídím auto se podobá mému cvičení . Pomáhá mi to v jakémkoliv sportu, v pohybu po ulici, také myšlenky aikida mi jsou blízké. Aikido vnímám jako propracovaný systém, i když nemáš nejlepšího učitele, sám si na spoustu věcí můžeš přijít sám. Není to jen o kopírování.

Jsi spokojený se současnou úrovní našeho dojo?
Jasně, že nejsem. Úroveň musí neustále dopředu, chybí nám tu víc prvních danů. Spousta lidí se dostala do dobré úrovně a pak skončila. Je to i chyba nás učitelů v přístupu k lidem, jsme s nimi moc kamarádští a studenti se pak chovají jako děti v tom smyslu, že když dítě dospěje, už nechce dál žít s rodiči a chce se osamostatnit. Kdyby jsme nebyli, možná by s námi šli déle.

Tři základní rady pro studenty…
Cvičit, cvičit, cvičit, to jsou ty tři rady. Hodně záleží na studentovi, aby v hlavě přepnul některé věci, když ho učitel několikrát upozorňuje na stejnou chybu. Aikido může dělat i naprosto tuhý člověk, prostě si cvičení přizpůsobí sobě, ale některé věci se v hlavě musí změnit.

Jaké máš vzory?
Líbí se mi jak cvičí Philippe Gouttard, Stefan Stenudd, Daniel Vaillant. Mám rád velké pohyby, když to trochu lítá.

Kolikrát týdně doporučuješ trénovat, aby to mělo smysl?
Myslím tak třikrát a jde to dopředu, čím častěji, tím rychlejší pokrok. Svého času jsem chodil desetkrát týdně a nenaplnil jsem se, někdo se ale častým chozením přesytí. Je rozdíl učit a cvičit. Když učím, tak si někdy řeknu, že jsem rád, že už je pátek.

Ptal se Smeti

Pozn. Martin Kos je jedním z učitelů v našem dódžó. Převážně vede ranní tréninky.

Tagy: Martin Kos, rozhovor