Sei Aikido Dojo

V první části rozhovoru s Wilkem Vriesmanem jsem vás lákal na jeho pokračování otázkou „Co má společného olympijské hnutí a aikido?“ Jak se dozvíte na následujících řádcích, aspoň v Holandsku je toho poměrně hodně.

Možná vás taky překvapilo, že když jste surfovali po webu a hledali informace o aikidu, narazili jste na moře škol, organizací, sdružení a dalších uskupení. Stačí se podívat na domácí píseček: federace, asociace, aikikai, nezávislá dódža… U bojového umění, v jehož filozofických základech jsou slova jako harmonie a soulad s energií vesmíru, taková roztříštěnost přinejmenším překvapí. Snad vás uklidní, že v Holandsku je to stejné. Přesněji bylo to stejné.

V holandském aikidu totiž právě finišuje proces sjednocování. Stojí za ním Wilko Vriesman a jeho nápad začlenit aikido do národního olympijského hnutí. „Kdybychom za nimi přišli s tím, že jsme tady za aikido, hlásáme lásku, mír a harmonii, ale reprezentujeme jenom zlomek organizací, protože se neumíme dohodnout, byli bychom k smíchu,“ vysvětluje Wilko, co dalo podnět ke vzniku Holandského svazu aikido (Aikido Bond Nederland – ABN). Ten bude fungovat jako zastřešující organizace pro naprostou většinu aikidistů.

Holandské olympijské hnutí oproti Česku funguje trochu jinak. Existuje zde NOC*NSF, což je organizace, která spojuje Národní olympijský výbor (NOC) a Holandskou federaci sportů (NSF) – něco jako kdyby se náš ČOV sloučil s ČSTV. Letos v listopadu bude Holandský svaz aikido přijat za jejího řádného člena, což ho posune o krok dál. Dosud byly některé aikido organizace jen nepřímým členem skrz Federaci orientálních bojových umění nebo dokonce svaz juda.

„Jako hlavní přínos spatřuji především to, že máme konečně jedno aikido. I přesto, že je ABN rozdělena na sekce – Aikikai, Tomiki, Kiaikido, Aiki-budo, Yoseikan a další – našli jsme společnou řeč v hlavních oblastech. Samozřejmě také díky přímému členství dostaneme víc olympijských peněz a významně se zvýší status aikida v očích veřejnosti,“ vyjmenovává Wilko. „Dostaneme se prostě do jiné ligy.“

Díky složitosti domlouvání spolupráce jednotlivých organizací přizvali k vytváření ABN konzultantskou firmu, s jejíž pomocí navrhli fungování svazu. Ten má teď podle Wilka profesionální infrastrukturu.

Možná vám vrtá hlavou, proč by olympionici měli přijmout za svého člena bojové umění, které nepořádá žádné soutěže a nemá svoje reprezentanty, kteří by se nechali fotit na billboardy nebo krabice s vločkami. Může za to Mezinárodní olympijský výbor, který už začátkem minulého století začal rozvíjet myšlenky zabalené do hesla Sport pro všechny. NOC*NSF se v rámci naplňování těchto myšlenek snaží o podporu všech pohybových aktivit pro všechny věkové kategorie. „Uvědomili si (olympijští funkcionáři), že se jejich činnost zaměřuje téměř výhradně na mladé lidi, přitom aktivnímu pohybu se dá věnovat i ve vysokém věku. Když se byli podívat v Pekingu, viděli tam staré lidi cvičící tai-či a došlo jim, že i oni naplňují olympijskou myšlenku,“ popisuje Wilko.

Osobně tuhle „holandskou cestu“ vidím jako dobrý příklad i pro naši malou zemi v srdci Evropy. Když už nás nedokážou sjednotit mír, láska a harmonie, možná by to dokázala možnost si sáhnout na olympijské peníze.

Pokud máte chuť (a hodně času) si přečíst články o historii aikido v Čechách a ČAA od Miroslava Kodyma, které vyšly v letech 1997-98 v časopise Aikidó. Myslím, že vám pak dojde, že jakékoli sjednocování nebude snadné.

Tagy: Wilko Vriesman